Autoři přistupovali k řešení návrhu krematoria se záměrem zcivilnit tento typ stavby. Nechtěli, aby forma budovy navozovala stísňující dojem. Motto návrhu budovy krematoria je „smrt je součástí života“. Tuto ideu se snažili vyjádřit jak formou architektury, tak i ztvárněním jejího okolí. Forma budovy krematoria měla navozovat dojem civilnosti i důstojnosti zároveň. Podobu budovy určuje masivní horizontála střechy podepřená sloupy. Odmyslíme-li si funkci budovy a její provedení z nákladných materiálů, může být tato forma využita i pro jiné účely. Důstojnost je vyjádřena motivem sloupů, upomínající na antický chrám. Pod střechu byly umístěny prosklená obřadní síň a přízemní správní prostory. V návrhu hrálo roli i přírodní okolí stavby. Za krematoriem byl navržen přírodní park, jehož stromy se po čase měly stát součástí pohledu na budovu. Stavba měla svým rozvržením umožňovat průhledy na tento park, koruny stromů měly přesahovat horizontálu střechy. Park měl za skleněnou stěnou síně tvořit přírodní kulisu smutečního obřadu. Příroda, která proniká stavbou i obřadem, civilní forma budovy, to vše mělo být příměrem života, jehož součástí je i smrt. Přírodní park bohužel nebyl zcela realizován, byl vytvořen pouze úzký pruh zeleně za krematoriem. I přesto idea autorů zůstala dobře čitelná. Dílem autorů je i vstupní brána, oplocení a objekty se službami. Kultivované předpolí krematoria akcentuje pískovcová plastika pražské sochařky Jarmily Malátové. V ose cesty k budově byly umístěny květinové bazény se sochařsky upraveným povrchem. Prostranství doplňovaly modernistické lavičky souznějící svým tvarem s architekturou krematoria. Součástí interiéru je dřevěná předělovací stěna od českobudějovické sochařky Arany Mertlové. Katafalk rámují originální svítidla z hutního skla, zhotovená přímo pro tuto stavbu. /EE