(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Go-Daigo – Wikipedie
Wikipedie

Go-Daigo

japonský císař

Go-Daigo (japonsky 後醍醐天皇ごだいごてんのう, Go-Daigo-tennó, 26. listopadu 1288 – 19. září 1339) byl devadesátý šestý císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] V roce 1333 úspěšně svrhl šógunát Kamakura, čímž začala tři roky trvající restaurace Kenmu, během níž se císařská dynastie opět dostala k moci. To bylo až do reforem Meidži v roce 1868 naposledy, kdy měl císař skutečnou moc.[3] Císař Go-Daigo vládl od 29. března 1318 do 18. září 1339.[4]

Go-Daigo
Narození26. listopadu 1288
Kjóto
Úmrtí19. září 1339 (ve věku 50 let)
Jošino Angú
PohřbenNjoirindži
ManželkyKiši Saiondži
Džunši
PotomciGo-Murakami, Kanši, Micujoši, Šódžo, Cunejoši, Narijoši, Morinaga, Takajoši, Munejoši, Kóšó Ódži, Mumongensen, Hónin, Kanejoši, Jojoši, Sončin, Šóši, Noriko, dcera Go-Daiga a Džišši Tóin
OtecGo-Uda
MatkaČúši Fudžiwara
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Takaharu-šinnó (尊みこと治ち親王しんのう),[4] byl druhým synem 91. císaře Go-Udy z linie Daikakudži (大覚寺だいかくじ). Toto označení pocházelo od šingonského chrámu Daikakudži, který byl klášterním sídlem císaře Go-Udy.[5]. Jeho starší bratr byl císař Go-Nidžó. Svoje posmrtné jméno si princ Takaharu vybral osobně na počest 60. císaře Daiga z 9. století, jehož období přímého panování Endži (延喜えんぎ) považoval za svůj ideál. Výraz go- (後のち) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Daigo tedy může být označován jako „pozdější císař Daigo“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Daigo druhý či Daigo II.

Události za Go-Daigova života

editovat

Roku 1308, po smrti 94. císaře Go-Nidžóa, usedl po vedením vlády šógunátu Kamakura na Chryzantémový trůn teprve 12letý císař Hanazono a jeho bratranec princ Takaharu se stal korunním princem.[4]

Dne 29. března 1318, v 11. roce své vlády, císař Hanazono abdikoval a císařem se stal 2. syn dřívějšího císaře Go-Udy. Krátce nato nový císař usedl na trůn.[4]

Poté co roku 1324 vyšel najevo Go-Daigův plán na svržení šógunátu, se šógunátní vláda v takzvaném incidentu Šóčú tvrdě vypořádala s císařovým důvěrníkem Suketomem Hinem. Další císařovy plány na svržení kamakurského šógunátu vyzradil v roce 1331 jeho nový důvěrník Sadafusa Fudžiwara. Rozhořela se tak občanská válka označovaná jako válka Genkó (元弘もとひろの乱らん), která trvala až do roku 1333. Císaři se podařilo prchnout před šógunátními vojsky z Kjóta i s Třemi posvátnými poklady, jež ukryl na odlehlém hradě Kasagijama (dnes ve městě Kasagi v prefektuře Kjóto). Nato zde shromáždil vojsko proti šógunátu. Následujícího roku však nepřítel hrad dobyl a Go-Daigo byl poslán do vyhnanství na souostroví Oki v dnešní prefektuře Šimane.[3] Na stejné místo byl v roce 1221 po povstání Džókjú vypovězen i císař Go-Toba.

V roce 1333 se Go-Daigovi podařilo za pomoci Nagatošiho Nawy uprchnout z ostrovů Oki, načež shromáždil na hoře Sendžó v provincii Hóki (dnes ve městě Kotoura v prefektuře Tottori) vojsko. Šógunátní vláda proti němu vyslala generála klanu Hódžó Takaudžiho Ašikagu. Ten však, místo aby císařovo vojsko zničil, jak mu velel rozkaz, se přidal na Go-Daigovu stranu. Ašikaga zaútočil na náčelníky šógunátu Kamakura v Kjótu a donutil je uprchnout na východ. Hned poté oblehl samuraj Jošisada Nitta se svým vojskem na východě hlavní město šógunátu Kamakuru. Poté co mu město konečně padlo do rukou, uprchl regent šógunátu Takatoki Hódžó do chrámu klanu Hódžó Tóšódži, kde s celou svojí rodinou spáchal rituální sebevraždu (seppuku). To ukončilo moc klanu Hódžó a otevřelo cestu k novému vojenskému režimu, šógunátu Ašikaga.[3]

Po svém triumfálním návratu do Kjóta převzal Go-Daigo od císaře Kógona trůn a zahájil restauraci Kenmu. Zdánlivě šlo o obnovení starých způsobů, ale staronový císař ve skutečnosti pošilhával po podobném druhu císařské diktatury, jako byla vláda čínského císaře. Chtěl Číňany napodobit ve všech ohledech a stát se nejmocnějším vládcem Východu. Uspěchané reformy, spory o pozemková práva a vyloučení samurajů z politického uspořádání vyvolaly celou řadu stížností, takže se Go-Daigův politický řád začal rozpadat. V roce 1335 se vzbouřil Takaudži Ašikaga, který se, aniž k tomu obdržel císařský dekret, vydal do východního Japonska, aby potlačil povstání Nakasendai vedené Tokijukim Hódžóem, synem regenta Takatokiho Hódžóa, jež mělo opětovně nastolit kamakurský šógunát. Go-Daigo nařídil Jošisadovi Nittovi, aby Ašikagu vypátral a zničil. Takaudži Ašikaga však Nittu porazil v bitvě u Takenošity. Císařští velitelé Masašige Kusunoki a Akiie Kitabatake ale Ašikagovu armádu rozdrtili. Poražený Takaudži Ašikaga byl nucen uprchnout na Kjúšú. Následujícího roku však opět shromáždil svoji armádu a znovu táhl na Kjóto. Masašige Kusunoki navrhoval císaři, aby se s Ašikagou usmířil, to však Go-Daigo odmítl. Nařídil Kusunokimu a Nottovi, aby Takaudžiho Ašikagu zničili. V bitvě u Minatogawy 5. července 1336 však bylo císařské vojsko poraženo.

Takaudži Ašikaga poté vstoupil v čele své armády opět do Kjóta a prohlásil, že císař Go-Daigo svůj trůn prohrál. Na jeho místo pak dosadil vlastního kandidáta, Kógonova mladšího bratra prince Jutahita (豊仁とよひと) jako císaře Kómjóa (光明こうみょう天皇てんのう). Násilně tak ukončil restauraci Kenmu. Sesazený císař Go-Daigo se však odmítl smířit s obsazením Kjóta a uprchl do chrámu Enrjakudži na hoře Hiei na severovýchodě města. Nicméně ve snaze o usmíření poslal vítězné straně Japonské císařské regálie. Dosazením nového císaře a vydáním Zákoníku Kenmu zahájil Takaudži Ašikaga oficiálně svůj šógunát.[3] Tento akt rozdělil císařskou rodinu na dva znepřátelené tábory ─ na Ašikagou podporovaný Severní dvůr, který sídlil v Kjótu, a na Jižní dvůr, jenž sídlil v Jošinu a v jehož čele stál Go-Daigo a jeho pozdější nástupci.[3]

 
Pamětní šintoistická svatyně a mauzoleum na počest císaře Go-Daiga

V lednu 1337 uprchl bývalý císař Go-Daigo z hlavního města, protože císařské regálie, které poslal vítězi, byly padělky. Mezi horami, při hřebenu Jošino ve střední části prefektury Nara poté založil město Jošino, které se stalo sídlem Jižního dvora.

„Jižní císař“ Go-Daigo vyslal své syny po celém Japonsku, například prince Kanejošiho na Kjúšú či Jošisadu Nittu s princem Cunejošim do oblasti Hokuriku, aby mohli lépe čelit Severnímu dvoru.

Roku 1338 ustanovil „severní císař“ Kómjó Takaudžiho Ašikagu šógunem, čímž stvrdil existenci šógunátu Ašikaga.

Dne 18. září 1339 císař Go-Daigo po 21 letech vlády v Jošinu abdikoval ve prospěch svého syna Norijošiho (義良親王のりながしんのう), který se posléze stal císařem Go-Murakamim.[6] Den nato, 19. září 1339, Go-Daigo zemřel.[4]

Místo, kde byl císař Go-Daigo pohřben, je známé.[1] Císař je tradičně uctíván v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) v Naře.[2] Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil toto místo jako císařovo mauzoleum, takže nese formální jméno Tó-no-o no misasagi.[2]

Genealogie

editovat

Chotě a děti

editovat
 
Císařovna Kiši a císař Go-Daigo
  • Císařovna (čúgú): Kiši Saiondži (西園寺さいおんじ禧子よしこ), později císařovna vdova Go-Kjógoku-in (後ご京極きょうごく院いん), dcera Sanekaneho Saiondži
    • Princezna (* 1314)
    • Druhá dcera: císařská princezna Kanši (懽子内親王ないしんのう, 1315–1362), později císařovna vdova Senseimon-in (宣政のぶまさ門もん院いん), saiō ve svatyni Ise; později provdaná za císaře Kógona
  • Císařovna (čúgú): císařská princezna Džunši (珣子内親王ないしんのう), později císařovna vdova Šin-Muromači-in (新しん室町むろまち院いん), dcera císaře Go-Fušimi
    • Císařská prncezna Sačiko (幸子こうじ内親王ないしんのう, * 1335)
  • Njógo: Eiši Fudžiwara (藤原ふじわら栄子えいこ), také Anfuku-dono (安福やすふく殿どの), dcera Mičihiry Nidžó
  • Dvorní dáma: Čikako Fudžiwara (藤原ふじわら親子ちかこ), také Čúnagon-tendži (中納言ちゅうなごん典侍てんじ), dcera Munečika Icucudži
    • Jedenáctý syn: císařský princ Micujoši (満まん良りょう親王しんのう)
  • Dvorní dáma: Dainagon'nosuke, dcera Morošige Kitabatake
  • Dvorní dáma: Shin-Ansatsu-tenji (新しん按察典侍てんじ), dcera Jasufudži Džimjoin
  • Dvorní dáma: Soči-no-suke (帥そち典侍てんじ讃岐さぬき)
  • Dvorní dáma: Koto no Naiši (勾当こうとう内侍ないし), dcera Cunafusy Saiondži
    • Princezna
  • Dvorní dáma: Naiši Šóšó (少将しょうしょう内侍ないし), dcera Arinaky Sugawary
    • Císařský princ Seidžo (聖きよし助じょ法親王ほうしんのう) – hlavní kněz Ondžó-dži
  • Dvorní dáma: Renši Fudžiwara (藤原ふじわら廉れん子こ/阿野あの廉れん子こ), později císařovna vdova Šin-Taikenmon-in (新しん待まち賢けん門もん院いん, 1301–1359), dcera Kinkada Ana
    • Císařský princ Cunenaga (také Cunejoši) (恒つね良りょう親王しんのう)
    • Císařský princ Narijoši (také Narinaga) (成良親王なりながしんのう)
    • Císařský princ Norijoši (義良親王のりながしんのう), později císař Go-Murakami
    • Císařská princezna Šoši (祥子さちこ内親王ないしんのう) – saió ve svatyni Ise 1333–1336; později jeptiška v Hóan-dži
    • Císařská princezna Iši (惟おもんみ子こ内親王ないしんのう) – jeptiška v Imabajaši
    • Spekulována – císařská princezna Noriko (憲子のりこ内親王ないしんのう), později císařovna vdova Šinsenjó-mon-in (新しん宣せん陽ひ門もん院いん)
  • Dvorní dáma: Čikako Minamoto (源みなもと親子ちかこ), dcera Moročika Kitabatake
    • Císařský princ Morijoši (nebo Morinaga) (護良親王もりよししんのう) – hlavní kněz Enrjakudži (Tendai-zasu, 天台座主てんだいざしゅ) (buddhistické jméno: princ Son'un, 尊みこと雲くも法親王ほうしんのう)
    • Císařský princ Kóšó (恒つね性せい, 1305–1333) – kněz
    • Císařská princezna Hiši (妣子内親王ないしんのう) – jeptiška v Imabajaši
    • Princezna – provdaná za Motocugu Konoe (později se rozvedli)
    • Císařský princ Sonšo (尊みこと性せい法親王ほうしんのう)
  • Dvorní dáma: Iši/Tameko Nidžó (藤原ふじわら為ため子こ, † cca 1311–12), dcera Tamejo Nidžó
    • Císařský princ Takanaga (také Takjoši) (尊みこと良りょう親王しんのう)
    • Císařský princ Munenaga (také Munejoši) (宗良親王むねながしんのう) – hlavní kněz Enrjakudži (Tendai-zasu, 天台座主てんだいざしゅ) (buddhistické jméno: princ Sončó, 尊みこと澄きよし法親王ほうしんのう)
    • Císařská princezna Tamako (瓊子内親王ないしんのう, 1316–1339) – jeptiška
    • Princezna
  • Njógo: Džisši Fudžiwara (実子じっし), dcera Saneo Tóin
    • Princezna
  • Dvorní dáma: Šuši/Moriko Fudžiwara (藤原ふじわら守子もりこ, 1303–1357), dcera Sanejasu Tóin (洞ほら院いん実じつ泰やすし)
    • Císařský princ Gen'en (玄げん円えん法親王ほうしんのう, † 1348) – hlavní kněz Kófuku-dži
    • Císařský princ Saikei (最さい恵めぐみ法親王ほうしんのう) – kněz v Mjóhó-in
  • Princezna: císařská princezna Kenši (憙子内親王ないしんのう, 1270–1324), později císařovna vdova Šókeimon'in (昭あきら慶けい門もん院いん), dcera císaře Kamejamy
    • Mumon Gensen (無文むもん元もと選せん, 1323–1390) – zakladatel Hókó-dži v Šizuoce
  • Dvorní dáma: Mičiko Fudžiwara (二条にじょう道子みちこ), také Gon-no-Dainagon no Sammi no Cubone (権けん大納言だいなごん三さん位い局きょく, d. 1351), později Reišo-in (霊れい照あきら院いん), dcera Tamemiči Nidžó
    • Císařský princ Hónin (法ほう仁じん法親王ほうしんのう, 1325–1352) – kněz v Ninna-dži
    • Princ Kanejoši (také Kanenaga) (懐なつけ良よ親王しんのう, 1326–1383) – Seisei Taišógun (征せい西にし大将軍だいしょうぐん) 1336–?
    • Princezna
  • Dvorní dáma: Cubone Ičidžó (一条いちじょう局きょく), později Júgimon'in (遊ゆう義ぎ門もん院いん), dcera Sanetošiho Saindži
    • Císařský princ Tokijoši (také Jojoši) (世良せら親王しんのう) (cca 1306 – 1330)
    • Císařský princ Džóson (静せい尊みこと法親王ほうしんのう) (císařský princ Keison, 恵めぐみ尊みこと法親王ほうしんのう) – kněz v Šógoin (聖護院しょうごいん)
    • Císařská princezna Kinši (欣子きんこ内親王ないしんのう) – jeptiška v Imabajaši
  • Dvorní dáma: Naiši Šónagon (少納言しょうなごん内侍ないし), dcera Takasuke Šidžó
    • Sonšin (尊みこと真しん) – kněz
  • Njógo: Dainagon-no-cubone (大納言だいなごん局きょく), dcera Saneakiry Ogimači
    • Císařská princezna Naoko (瑜子内親王ないしんのう)
  • Njógo: Saemon-no-kami-no-cubone (左衛門さえもん督とく局きょく), dcera Tametdy Nidžó
    • Jeptiška v Imabajaši
  • Dvorní dáma: Gon-no-Chūnagon no Tsubone (権けん中納言ちゅうなごん局きょく), dcera Kinjasu Sandžó
    • Císařská princezna Sadako (貞子さだこ内親王ないしんのう)
  • Njógo: dcera Sadafusy Jošidy
  • Njógo: Bómon-no-cubone (坊門ぼうもん局きょく), dcera Kiyotady Bomona
    • Princezna (Jódó?)
  • Njógo: dcera Mototoma Horikawy
    • Princezna
  • Njógo: Minamoto-no-Jasuko (源みなもと康子やすこ), také Asukai-no-cubone (飛鳥井あすかい局きょく), později Enseimon'in Harima (延のべ政せい門もん院いん播磨はりま), dcera Minamoto-no-Jasutoki
  • Njógo: Wakamizu-no-cubone (若水わかみず局きょく), dcera Minamoto-no-Jasutoki
  • Njógo: dcera Sadajoši Horiguči
    • Dcera prodvaná za Munemasu Jošimizu
  • Dvorní dáma: Cubone Konoe (近衛このえ局きょく), později Šókunmon'in (昭あきら訓くん門もん院いん)
    • Princ Tomojoši (知良かずよし王おう)
  • (Neznámá žena)
    • Jódó († 1398) – 5. hlavní jeptiška Tokei-dži
    • Manželka Rokudžó Arifusy
    • Rjosai Rjusen (竜泉りゅうせん令れい淬, † 1366)
    • Kenkó (賢けん光こう)

Go-Daigo měl nějaké další princezny od některých dvorních dam.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Kōgon na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
  2. ↑ a b c Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p. 95.
  3. ↑ a b c d e Sansom, George (1984) A History of Japan. ([https://www.amazon.com/History-Japan-3-Volumes/dp/4805303751/ref=sr_1_4?crid=1078T17DK0DSS&keywords=George+Sansom+A+history+of+Japan&qid=1701197454&s=books&sprefix=george+sansom+a+history+of+japan%2Cstripbooks-intl-ship%2C191&sr=1-4) Claredon, Vermont: Charles E. Tuttle Co
  4. ↑ a b c d e Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
  5. ↑ KANAI, Madoka; NITTA, Hideharu; YAMAGIWA, Joseph Koshimi. A Topical History of Japan. [s.l.]: UM Libraries, 1966. Dostupné online. UOM:39015005373116. S. 42. 
  6. ↑ Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

Externí odkazy

editovat
Japonští císaři
Předchůdce:
Hanazono 		1318–1339
Go-Daigo 		Nástupce:
Go-Murakami
Nástupce:
Kógon
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Go-Daigo&oldid=23869582“