Renga
Renga (japonsky:
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/08/Sogi-ehon-yamato-hiji.png/220px-Sogi-ehon-yamato-hiji.png)
Strofy na sebe navazují a řetězí se. Jsou různé varianty pravidel určujících, kdy který typ sloky následuje. Toto se stanoví předem a autoři přednášejí své slohy, které jeden účastník zapisuje. Je to tedy kolaborativní dílo tvořené autory majícími okamžitou inspiraci a poetické schopnosti.
Renga je typ pevného, ve smyslu západní poezie vázaného verše a vznikla jako reakce na intuitivní a volnější poezii tanka. Ustálená forma však může mít modifikace, záleží od předem daných propozic.
Proces tvorby básně renga má také ustálenou formu. Je vždy známý hostitel a místo, které poskytuje básníkem, je určen tajemník-zapisovatel a hlavní host sezení, který tvoří úvodní slohu Hokke určenou pro čestných hostů. Samozřejmě jsou známí i další poeti. Tajemník zapisuje protokol kolem organizace sezení a tato listina i s podpisy autorů má sloužit jako svědectví o autorství básně.[1]
Stavba
editovatHokke
editovatPrvní strofa, Hokke, sestává ze 17 slabik (přesněji Mór) uspořádaných do tří veršů obsahujících 5 + 7 + 5 mor. Skládá ji čestný host společného básnického posezení. Musí obsahovat kigo (
Waki
editovatDruhá strofa, wakiku (
Daisan
editovatTřetí strofa, Daisan (
Hiraku
editovatStrofa mezi třetí a poslední strof se nazývají Hiraku (
Ageku
editovatPoslední strofa, která ukončuje a uzavírá báseň renga, se nazývá ageku (
Dějiny
editovatPrvní záznam o básni typu renga je z roku 1125 v císařské antologii poezie Kinjo waka šú. Z roku 1488 je zachován básnický útvar renga se sto verši. Autoři jsou tři: Soco, Šóhaku a Lio Šógi, kteří byli u Minas Sangin Hyakuina jako hostitele.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Renga na slovenské Wikipedii.
- ↑ Zdenka Švarcová: Japonská literatura 712–1868, vydavetelství Karolinum, rok 2005, str. 227-228, ISBN 80-246-0999-1, ISBN 80-246-0998-3(soubor)