(Translated by https://www.hiragana.jp/)
R Doradus – Wikipedie Přeskočit na obsah

R Doradus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

R Doradus
Povrch R Dor v průběhu léta 2023 zobrazený mikrovlnnou observatoří ALMA[1]
Povrch R Dor v průběhu léta 2023 zobrazený mikrovlnnou observatoří ALMA[1]
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíMečoun (Dorado)
Rektascenze04h36m45.59127s
Deklinace−62° 04′ 37.7974″
Paralaxa0,01831 ± 0,001″
Vzdálenost178 ± 10 ly
(55 ± 3,1 pc)
Barevný index (U-B)+0,86[2]
Barevný index (B-V)+1,58[2]
Zdánlivá hvězdná velikost4.78 – 6.32[3]
Absolutní hvězdná velikost1,61 / 1,90
Radiální rychlost26,1[4]
Vlastní pohyb v rektascenzi−0,0694″/rok[2]
Vlastní pohyb v deklinaci−0,0758″/rok[2]
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnostiSRb[3]
Spektrální typM7-M8IIIe[3]
Hmotnost0,7 - 1,0[5] M☉
Povrchová teplota2 710 ± 70[5] K
Rotační perioda57,5 roků[6]
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 29712
Bright Star katalogHR 1492
2MASS2MASS J04364544-6204379
SAO katalogSAO 249066
Katalog HipparcosHIP 21479
Tychův katalogTYC 8880-1071-1
General CatalogueGC 5661
SynonymaR Dor, AAVSO 0435-62[3], GSC 08880-01071
Databáze
SIMBADdata
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

R Doradus (též HD 29712, R Dor ) je proměnná hvězda v souhvězdí Mečouna. Je to červený obr ve vzdálenosti asi 180 světelných let od Země.[2] Její zdánlivý průměr (tj. velikost, jakou má hvězda při pohledu ze Země) je 0,057±0,005 arcsec[7], což je po Slunci druhý největší pozorovaný průměr u hvězdy. Odhadovaný průměr R Doradus je 415 milionů km (2,77 AUえーゆー), což odpovídá 298 průměrům Slunce.[8] Pokud by byla hvězda umístěna uprostřed Sluneční soustavy, tak uvnitř hvězdy by byla většina pásu planetek a oběžná dráha Marsu.[9]

Křivka jasnosti

[editovat | editovat zdroj]
Světelná křivka pro R Doradus[10]

Zdánlivá hvězdná velikost R Doradus se pohybuje mezi 4,78 a 6,32, což znamená, že je na hranici viditelnosti pouhým okem, ale v infračerveném záření se jedná o jednu z nejjasnějších hvězd na obloze. V infračerveném pásmu J má velikost -2,6 a jasnější je zde pouze hvězda Betelgeuze (-2,9).[11]

Je klasifikována jako polopravidelná proměnná hvězda typu SRb, což označuje obry pozdních spektrálních tříd (M, C a S) se špatně vyjádřenou periodicitou, tj. s různou délkou jednotlivých cyklů (což vede k nemožnosti předpovědět epochy maxima a minima jasnosti), nebo s nahrazením periodických změn pomalými nepravidelnými variacemi, či dokonce stálostí jasnosti.[12] Některé studie ukazují, že perioda se pohybuje mezi 175 a 332 dny a byla také identifikována perioda 117,3 dne.[13] Hvězda tak byla přirovnána k proměnným typu miridy, neboť její změny jsou relativně pravidelné, ačkoli její amplituda pouhých 1,5 magnitudy je menší než u proměnných hvězd Mira.[10]

Fyzikální vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Infračervený interferometrický snímek hvězdy

Paralaxa hvězdy podle družice Hipparcos je 0,01831 ± 0,001 arcsec [4], což odpovídá vzdálenosti 55 ± 3 parseků od Země.[2] Zářivý výkon hvězdy, odvozený z bolometrického světelného toku ve vzdálenosti 55 pc, je 4 350 ± 520 . Naměřený úhlový průměr, opět za předpokladu vzdálenosti 55 pc, dává poloměr 298 ± 21 .[5]  Efektivní teplota odpovídající této zářivosti a poloměru je 2 710 ± 170 K.[13]
Srovnání vlastností hvězdy s teoretickými evolučními předpoklady dává stáří hvězdy mezi 6 až 14 miliardami let a současnou hmotnost mezi 0,7 a 1,0 . Její počáteční hmotnost by se pohybovala mezi 1 a 1,25 . Hvězda se tak nachází na asymptotické větvi obrů, neboť vyčerpala helium ze svého jádra.[13]
R Doradus má odhadovanou rovníkovou rychlost rotace 1 ± 0,1 km/s. Podle výpočtů tak trvá 57,5 roku, než se jednou otočí kolem své osy.[6]

Při sérii pozorování v červenci a srpnu v roce 2023 pořídil tým pod vedením Woutera Vlemmingse ze švédské Chalmersovy univerzity záběry hvězdy R Doradus v takovém detailu, že bylo možné sledovat pohyb bublinek horkého plynu v její atmosféře, které vytvářejí podobnou granulární strukturu, jakou známe ze sluneční fotosféry. To se u žádné jiné hvězdy dosud pozorovat nepodařilo. Bubliny a granulární struktury vznikají díky přenosu žhavých plynů (plazmatu) z jádra hvězdy směrem k povrchu, kde se ochladí a opět klesají. Takové bubliny, které jsou svědectvím konvektivní aktivity spojené s hlubokou jadernou fúzí, by měly mít životnost přibližně měsíc a velikost více než 75krát větší než Slunce. Celý cyklus vznikání a zanikání bulbin je třikrát rychlejší, než vědci očekávali na základě toho, jak funguje konvekce na Slunci.[1][14][15]


Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku R Doradus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b VLEMMINGS, W.; ET AL. Astronomers track bubbles on star’s surface in most detailed video yet. www.eso.org. ESO, 11 September 2024. Dostupné online [cit. 11 September 2024]. 
  2. ↑ a b c d e f VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. S. 653–664. Astronomy and Astrophysics [online]. Listopad 2007. Čís. 474, s. 653–664. arXiv 0708.1752. DOI 10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d The International Variable Star Index [online]. American Association of Variable Star Observers [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Databáze Simbad, V* R Dor -- Asymptotic Giant Branch Star. simbad.u-strasbg.fr [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c OHNAKA, K.; WEIGELT, G.; HOFMANN, KARL-HEINZ.  Infrared Interferometric Three-dimensional Diagnosis of the Atmospheric Dynamics of the AGB Star R Dor with VLTI/AMBER. S. 89. The Astrophysical Journal [online]. 2019. Roč. 883, čís. 1, s. 89. arXiv 1908.06997. DOI 10.3847/1538-4357/ab3d2a. Bibcode 2019ApJ...883...89O. S2CID 201103617. (anglicky) 
  6. ↑ a b VLEMMINGS, W. H. T. A SPOL.  Rotation of the asymptotic giant branch star R Doradus. S. L4. Astronomy and Astrophysics [online]. Květen 2018. Čís. 613, s. L4. arXiv 1804.04709. DOI 10.1051/0004-6361/201832929. S2CID 52088412. (anglicky) 
  7. ↑ RICHICHI, A.; PERCHERON, I.; KHRISTOFOROVA, M.  CHARM2: An updated Catalog of High Angular Resolution Measurements. S. 773–777. Astronomy and Astrophysics [online]. Únor 2005. Čís. 431, s. 773–777. DOI 10.1051/0004-6361:20042039. Bibcode 2005A&A...431..773R. (anglicky) 
  8. ↑ BEDDING, T. R.; ZIJLSTRA, A. A.; VON DER LUHE, O.; ROBERTSON, J. G.; MARSON, R. G.; BARTON, J. R.; CARTER, B. S.   The angular diameter of R Doradus: a nearby Mira-like star. S. 957–962. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Duben 1997. Čís. 286(4), s. 957–962. arXiv astro-ph/9701021. DOI 10.1093/mnras/286.4.957. Bibcode 1997MNRAS.286..957B. (anglicky) 
  9. ↑ The Biggest Star in the Sky. www.eso.org [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b BEDDING, T. R.; ZIJLSTRA, ALBERT A.; JONES, A.; FOSTER, G. Mode switching in the nearby Mira-like variable R Doradus. S. 1073–1082. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Prosinec 1998. Čís. 301(4), s. 1073–1082. Dostupné online. arXiv astro-ph/9808322. DOI 10.1046/j.1365-8711.1998.02069.x. Bibcode 1998MNRAS.301.1073B. S2CID 15358667. (anglicky) 
  11. ↑ SKRUTSKIE, Michael F. a spol. The Two Micron All Sky Survey (2MASS). S. 1163–1183. The Astronomical Journal [online]. Únor 2006. Čís. 131(2), s. 1163–1183. Dostupné online. ISSN 0004-6256. DOI 10.1086/498708. Bibcode 2006AJ....131.1163S. S2CID 18913331. (anglicky) 
  12. ↑ KUKARKIN, B. V.  27. Commission des Etoiles Variables. S. 398–431. Transactions of the International Astronomical Union [online]. 1960. Čís. 10, s. 398–431. DOI 10.1017/S0251107X00020988. (anglicky) 
  13. ↑ a b c TABUR, V. a spol. Long-term photometry and periods for 261 nearby pulsating M giants. S. 1945. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. 2009. Roč. 400, čís. 4, s. 1945. arXiv 0908.3228. DOI 10.1111/j.1365-2966.2009.15588.x. S2CID 15358380. (anglicky) 
  14. ↑ VLEMMINGS, W.; ET AL. One month convection timescale on the surface of a giant evolved star. Nature. September 2024, s. 323-326. DOI 10.1038/s41586-024-07836-9. arXiv 2409.06785. 
  15. ↑ MAŠATA, R. Bublající „povrch“ obra R Doradus. S. 36. Astropis [online]. 2024. Čís. 3, s. 36. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=R_Doradus&oldid=24350773“