(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Chabarovský kraj – Wikipedie Přeskočit na obsah

Chabarovský kraj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chabarovský kraj
Хабаровский край
Krajina mezi Vaninem a Lidogou
Krajina mezi Vaninem a Lidogou
Chabarovský kraj – znak
znak
Geografie
Chabarovský kraj na mapě Ruska
Chabarovský kraj na mapě Ruska
Hlavní městoChabarovsk
Souřadnice
Rozloha787 600 km²[1]
Časové pásmoUTC+10[2]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 343 869 (X/2010[3] )
Hustota zalidněníParametr "hustota" (nyní s hodnotou "1,71") šablony "Infobox - region" je zastaralý. Více informací po kliknutí.1,71 obyv./km²
Jazykruština
Národnostní složeníRusové 91,8 %, Ukrajinci 2,1 %, Nanajci 0,8 %, Tataři a další[4]
Náboženství27 % pravoslaví, 4 % ostatní křesťanství, 1 % tradiční a rodnověří
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkukraj
Podřízené celky17 rajónů, 2 městské okruhy
Vznik20. října 1938
GubernátorMichail Děgťarjov
Mezinárodní identifikace
Označení vozidel27
Oficiální webwww.khabkrai.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chabarovský kraj (rusky Хаба́ровский край) je federální subjekt Ruské federace, jenž se rozkládá především podél pobřeží Ochotského moře a nejsevernější části Japonského moře. Kraj je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

Chabarovský kraj vznikl 18. října 1938 rozdělením Dálněvýchodního kraje. Hlavní městem je Chabarovsk, který je druhým největším městem ruského dálného východu po Vladivostoku. V kraji žilo k roku 2023 1 284 090 obyvatel.

Kraj sousedí na severu s Magadanskou oblastí, na západě s Republikou Sacha a Amurskou oblastí, na jihu s Židovskou autonomní oblastí, Čínou a Přímořským krajem. Na východě od něj, za Tatarským průlivem, leží ostrov Sachalin. Ke kraji patří i některé ostrovy, z nichž největší jsou Šantarské ostrovy.

Na jihu Chabarovského kraje se nachází pohoří Sichote Aliň, které vybíhá z Přímořského kraje. Severně od něj se rozkládá rozsáhlá Dolnoamurská nížina. Leží v ní množství jezer, většinou propojených průtoky s Amurem. Sever kraje je hornatý a je zde v pohoří Suntar Chajata i jeho nejvyšší hora Berill (2 933 m).

Kraj se nachází ve Vladivostocké časové zóně UTC+11, která je oproti moskevskému času předsunuta o 7 hodin. Místní střední sluneční čas se oproti úřednímu času předbíhá zhruba o 2 hodiny.

Tabulka níže uvádí největší sídla v Chabarovském kraji podle sčítání lidu v roce 2020 a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním v roce 2010.

Sídlo počet obyvatel
Chabarovsk 617 441
Komsomolsk na Amuru 238 505
Amursk 38 606
Sovětskaja Gavaň 24 231
Nikolajevsk na Amuru 18 631
Vanino 17 326
Bikin 16 240
Vjazemskij 12 775
Solněčnyj 12 267
Čegdomyn 11 895
Ochotsk 3 332

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Průmysl loďařský, hutnictví železných kovů, těžba uhlí a barevných kovů, průmysl chemický a biochemický, rybný. Hlavními průmyslovými centry jsou velká města.

Pěstují se především obilniny (oves, ječmen, pšenice), dále sója a brambory.

Dopravní tepnou je Transsibiřská magistrála na jihu a Bajkalsko-amurská magistrála v centrální části kraje. Významná je námořní doprava (přístavy Vanino, Nikolajevsk na Amuru a Amursk) a říční doprava po Amuru. V Chabarovsku je celostátně významné letiště a ve velkých městech jsou letiště místního významu.

  1. Административно-территориальное деление по субъектам Российской Федерации на 1 января 2010 года (xls). [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2010-07-14 [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. (rusky) 
  2. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  3. Городскoe и сeльcкoe населениe пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-24. (rusky) 
  4. Национальный состав населения пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]