Nanajci

Nanajci; Нани (Nani)
Populace
	přibližně 16 000
Ruská federace	12 160
Čína	4 245
Ukrajina	42
Jazyk(y)
	ruština, nanajština, čínština
Náboženství
	šamanismus, pravoslaví, lamaismus
Příbuzné národy
	Ulčové, Udegejci, Oročové, Negidalci

Nanajci (také Hedžové, Goldové nebo Samagirové, vlastním jménem Nani – „původní“; rusky Нанайцы, čínsky 赫哲族ぞく, anglicky Nanai people) jsou etnikum žijící v povodí Amuru na jihovýchodě Ruska (Chabarovský kraj) a na severovýchodě Číny (provincie Chej-lung-ťiang). Malá část jich žije na Ukrajině.

Historie

Nanajci jsou s největší pravděpodobností potomci tunguzských kmenů (Džürčeni) z dolního toku Amuru, částečně smísených s mongolskými a turkickými kmeny, které se do těchto míst dostaly během svých nájezdů.

Poprvé se Rusové setkali s Nanajci v 17. století během expedice J. P. Chabarova a V. Pojarkova na dálný ruský východ. Na konci 17. století se s Nanajci setkali misionáři – francouzští jezuité kteří nazývali Nanajce Tartati di Yupi – Tataři v rybích kůžích (označení pro tradiční odívání z rybích kůží). Přímý kontakt Nanajců s Rusy byl však obnoven až v polovině 19. století.

Jazyk

Nanajština patří do jižní větve tunguzsko-mandžuské skupiny altajské jazykové rodiny. Většina Nanajců však mluví ruštinou a mandarínskou čínštinou. Nanajština má dva dialekty: hornoamurský a dolnoamurský.

Náboženství a mytologie

Nanajci tradičně vyznávají šamanismus s prvky animismu. K náboženským tradicím patří stavění různých ochranných totemů v podobě zvířat či lidí. Poblíž každé vesnice staví Nanajci „ptačí“ totemy – totemy, na jejichž vrcholu je pták vyřezaný ze dřeva. Tyto totemy mají ochrannou funkci a také symbolizují určitou „hranici“ mezi normálním a duchovním světem. V nanajské mytologii jsou kromě ptáků důležitými zvířaty medvěd (Doonta) a tygr (Amba).^[3] Od medvěda odvozují tunguzské národy svůj původ. Tygr symbolizuje v nanajské mytologii pána hor a věrného přítele boha oblohy Boa Enduri.^[4]

Šaman má úlohu léčitele, věštce a pomáhá zemřelým duším se dostat do budi (svět zemřelých). U Nanajců je ochranný duch nazýván ayámi, ten vstupuje do jeho těla, přiděluje mu zvířecí společníky a také je jeho nebeskou manželkou. Nebeská manželka šamana je typickým prvkem i u mnohých jiných sibiřských národů. V těchto vztazích se odráží klasický motiv smrtelníka a víly či polobohyně, žárlící na smrtelnou manželku.^[5]

Nanajci věří, že dříve zde byla pouze voda. Ptáci vytáhli ze dna velký kus země a poté se oddělilo nebe od země. Nakonec díky slunci vznikly hory a nížiny.

Tradiční způsob života

Nanajci se tradičně živí rybolovem (specializují se na lov lososů), lovem, sběračstvím a chovem psů. Nanajci mají mnoho druhů tradičních obydlí. Mezi stálá obydlí patří dřevěné chaty a zemnice kryté rákosem a dřevem. K sezonním typům obydlí patří jednoduché přístřešky ze dřeva a rákosu nebo kuželovité stany potažené kůží – čumy.

Folklór

Nanajský folklór je podobný folklóru jiných Tunguzských národů z povodí Amuru (Negidalci, Udegejci, Ulčové) a folkloru Nivchů.

Nanajský stopař Děrsu Uzala je hlavním hrdinou knihy Vladimira Arseňjeva a podle něj natočeného filmu režiséra Akiro Kurosawy.

Hudební a ústní tradice

K tradičním hudebním nástrojům patří brumle vyráběná z kovu – muane, a šamanský buben – untu (používaný k šamanským obřadům).^[6] Hlavní ústní žánry:

telunhu – mýty a legendy
ninhman – epos, pohádky, vlastní příběhy
yayan, keuken – šamanský zpěv
dyarin, yayan – zpěv

Kuchyně

Základem tradiční nanajské kuchyně je rybí maso (hlavně z lososa). Nanajci tradičně připravují jukolu – uzenou nebo sušenou rybu nakrájenou na plátky. Pokud jdou Nanajci na lov, jí plody klanoprašky. Podle nich dodává hrst suchých plodů sílu lovit po celý den bez příjmu potravy.^[7]

Tradiční odívání

Původně vyráběli Nanajci oděvy z kůží ryb a zvířat žijících v tajze, a z konopných vláken. Díky obchodu s Rusy a Číňany získávali Nanajci hedvábné tkaniny z nichž doposud vyrábějí své tradiční oděvy.

Tradiční nanajské oděvy jsou tvořeny pláštěm, jehož lemy jsou zdobené ornamentální výšivkou a často také kožešinou. Tyto pláště se nejčastěji zapínají na pravém rameně. Ženské oděvy, pokto, jsou delší, barevnější a více zdobenější. Tradiční součástí ženského oděvu je čepice z březové kůry. Tradiční mužský oděv se nazývá agaton-angogdi a je tvořen kratším pláštěm a kalhotami. Mužské oděvy jsou méně barevnější a méně zdobenější. Oděvy lovců sobolů jsou stejného střihu jako oděvy mužské ale jsou barevnější. Součástí loveckého oděvu je čepice s veveřím ocáskem.

Tradiční rukodělné práce

K tradičním řemeslům patří zpracování kovů, vyřezávání dřevěných náboženských artefaktů i předmětů denní potřeby, vyšívání (Nanajci jsou známí bohatou ornamentální výšivkou) a vydělávání kůží.

Fotogalerie

nanajské děti; dívky mají tradiční oděvy
nanajský lovec
nanajský ženský oděv jehož lemy jsou zdobené ornamenty
nanajské totemy

Odkazy