Japonské císařství
Japonské císařství (japonsky:
Císařství vzniklo po pádu šógunátu v roce 1868 a zaniklo po prohrané druhé světové válce.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historická období[editovat | editovat zdroj]
- Džómon (
縄文 時代 10 000 – 300 př. n. l.) - Jajoi (
弥生 時代 300 př. n. l. – 710 n. l.) - Nara (
奈良 時代 710–794) - Heian (
平安 時代 794–1185) - Kamakura (
鎌倉 時代 1185–1333) - Muromači (
室町 時代 1333–1568) - Azuči-Momojama (
安土 桃山 時代 1568–1600) - Tokugawa, také Edo (
江戸 時代 1600–1868) - Meidži (
明治 1868–1912) - Taišó (
大正 1912–1926) - Šówa (
昭和 1926–1989) - Heisei (
平成 1989–2019) - Reiwa (
令 和 od 2019)
Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdobných smluv (Ansejské dohody) i s evropskými mocnostmi.
Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8d/Pacific_Area_-_The_Imperial_Powers_1939_-_Map.svg/170px-Pacific_Area_-_The_Imperial_Powers_1939_-_Map.svg.png)
Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po válce Bošin v letech 1867–1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V roce 1867 nastoupil na Chryzantémový trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako císař éry Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek první čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v roce 1910 okupovalo Koreu.
Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Mandžuska a druhé čínsko-japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do druhé světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Byl vypracován i plán invaze na japonské ostrovy, nicméně Japonsko oznámilo bezpodmínečnou kapitulaci 15. srpna 1945 a 2. září byla kapitulace podepsána, čímž definitivně skončila druhá světová válka a i samotné Japonské císařství, které přešlo pod okupační správu spojenců.
Systém vlády[editovat | editovat zdroj]
Základním zákonem Japonského císařství byla ústava známá též jako Ústava Meidži. Byla vyhlášena 29. listopadu 1890 a platila až do 2. května 1947. Prohlásila Japonsko konstituční monarchií v čele s císařem, zajišťovala oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci a základní lidská práva.
Císař[editovat | editovat zdroj]
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6f/Emperor_Sh%C5%8Dwa_Army_1938-1-8.jpg/170px-Emperor_Sh%C5%8Dwa_Army_1938-1-8.jpg)
I přes demokratické zřízení, zůstávala většina moci v rukou císaře. Jeho titul zněl Vládce nebes (
Vláda a ministerstva[editovat | editovat zdroj]
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e1/Hideki_T%C5%8Dj%C5%8D_and_Nobusuke_Kishi_in_1943.jpg/170px-Hideki_T%C5%8Dj%C5%8D_and_Nobusuke_Kishi_in_1943.jpg)
Výkonnou moc vykonával císař prostřednictvím takzvané Tajné rady, která byla de facto vládou a poradním orgánem císaře. Její členové jednali společně s císařem o všech důležitých státních otázkách. Tajnou radu tvořili premiér a ministři, z nichž každý směl sdělit císaři doporučení ze svého oboru, za které byl zodpovědný. Dále z nichž každý spravoval jedno z osmi ministerstev:
- ministerstvo občanských věcí (od roku 1873 ministerstvo domácích věcí)
- ministerstvo zahraničních věcí
- ministerstvo financí
- ministerstvo armády
- ministerstvo námořnictva
- ministerstvo císařského dvora
- ministerstvo spravedlnosti
- ministerstvo veřejných prací
- ministerstvo školství
(Do roku 1872 tvořily ministerstvo armády a ministerstvo námořnictva jednotné Vojenské ministerstvo)
Parlament[editovat | editovat zdroj]
Zákonodárnou moc do roku 1890 vykonával císař. S přijetím Mucuhitovy ústavy vznikl v Japonsku první parlament, zvaný Říšský sněm (
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 2., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. (Dějiny států). ISBN 80-7106-843-8.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Seznam japonských císařů
- Japonské kolonie
- Japonský fašismus
- Japonské válečné zločiny
- Dějiny Japonska
- Japonská císařská armáda
- Japonské císařské námořnictvo
- Seznam císařství
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Japonské císařství na Wikimedia Commons
- (česky) Infoweb o Japonsku
- (japonsky) (anglicky) Úřad císařské domácnosti
- (anglicky) Hirohito a Japonsko