Období Heian
Období Heian Heian džidai
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Státní útvar | |||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Období Heian (japonsky
Politické dějiny[editovat | editovat zdroj]
V tomto období začala více přecházet volná půda, která byla odvodňována, do soukromého vlastnictví nebo do vlastnictví církevních institucí. Pro zisk různých daňových a správních výhod se v 8. století začala roztříštěná soukromá hospodářství slučovat pod patronací mocných rodů. Vzniklá hospodářství se nazývala šóen (jap.
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/59/Byodoin_Phoenix_Hall_Uji_2009.jpg/200px-Byodoin_Phoenix_Hall_Uji_2009.jpg)
Jeden z těchto rodů byl rod Fudžiwara, který získal v 9. století svou sňatkovou politikou a množstvím šóenů, které vlastnil, téměř úplnou kontrolu nad císařským rodem. Hlava rodu Jošifusa dosadil v roce 858 n. l. svého vnuka z císařského rodu na Chryzantémový trůn. Protože nový císař byl teprve sedmiletý, nechal se Jošifusa jmenovat jeho regentem (seššó, jap.
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/ce/Battle-of-Akama-Strait-at-Dan-no-Ura-in-Choshu-1185.png/200px-Battle-of-Akama-Strait-at-Dan-no-Ura-in-Choshu-1185.png)
Tento zápas o vládu a intriky ve stylu insei nakonec vedly k oslabení moci císařského dvora, čímž se k vládě dostaly vojenské klany z provincií, které si postupně vybudovaly vlastní ozbrojené družiny. Systém soukromých statků šóen totiž sice poskytl obyvatelstvu ochranu před úředníky státní správy, ale ne před místními bandity a piráty z oblasti Vnitřního moře. Jedna z větví takového klanu, rodu Minamoto sídlícího ve východní části Japonska, se v roce 1031 zbavila jedné z větví rodu Taira a mezi lety 1051 a 1088 dalších dvou rodů ze severního Honšú, se kterými soupeřila. Rody Minamotů a Tairů se pak snažily celou první polovinu 12. století získat přízeň císařského dvora nebo rodu Fudžiwarů.
V roce 1156 se po smrti císaře Go-Toby střetli jeho dva synové. Podporovaly je každý z rodů Minamoto a Taira. Rod Taira během bojů (Nepokoje éry Hógen, Nepokoje éry Heidži) získal vedoucí postavení a převážná část rodu Minamoto byla vyvražděna. Hlava rodu Taira Kijomori Taira provdal svou dceru za císaře a v roce 1180 dosadil na trůn svého vnuka Antokua. Jeho snaha však oslabila spojenectví s ostatními klany a dosazení císaře Antokua vedlo k povstání (Genpeiská válka). Do jeho čela se postavil Joritomo Minamoto, jeden z přeživších členů minamotského rodu, který žil ve vyhnanství na poloostrově Izu. Spolu se svým bratrem Jošicunem dobyl Heian-kjó, vyhnal klan Tairů a definitivně je porazil v roce 1185 v bitvě u Dannoury. Touto bitvou skončilo období Heian.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Z dobových děl je cítit atmosféra rozkladu a nadcházející katastrofy.[4] V hlavním městě však dvořané díky příjmům z venkovských statků žili stále v přepychu. Důležitou roli hrály krásno a dojem.[4] Vzniká zenové umění čajového obřadu a aranžování květin (ikebana), na jaře se začíná oslavovat svátek Hanami – pozorování květů sakury. Japonská společnost se soustředila na rozvoj domácích prvků a tradic, i když přejaté prvky zcela neopustila.
Zavedení foneticky psaného písma, hiragany a katakany, které se vyvinulo z přejatého čínského písma. Toto zjednodušení vedlo k rozvoji literatury. Vznikla Sbírka starých a nových básní (Kokinšú), psaly i dvorní dámy, z nichž nejznámější je Murasaki Šikibu, autorka díla Příběh prince Gendžiho (Gendži Monogatari). Další z děl jsou Důvěrné sešity paní Sei Šónagon (Sei Šónagon no makura no sóši). Ke konci období Heian se objevil další literární žánr a to romanticky laděné příběhy z období vlivu Fudžiwarů na císařský dvůr. Období mezi lety 889 až 1092 n. l. líčí Vyprávění o skvělých časech (Eiga monogatari) a období mezi lety 850 až 1025 dílo Velké zrcadlo (Ókagami).
Císaři období Heian[5][editovat | editovat zdroj]
- Kammu (781–806)
桓武 天皇 - Heizei (806–809)
平城 天皇 - Saga (809–823)
嵯峨 天皇 - Džunna (823–833)
淳和 天皇 - Ninmjó (833–850)
仁明 天皇 - Montoku (850–858)
文德 天皇 - Seiwa (858–876)
清和 天皇 - Józei (876(877)–884)
陽成 天皇 - Kókó (884–887)
光孝 天皇 - Uda (887–897)
宇多 天皇 - Daigo (897–930)
醍醐 天皇 - Suzaku (930–946)
朱雀 天皇 - Murakami (946–967)
村上 天皇 - Reizei (967–969)
冷泉 天皇 - En'jú (969–984)
圓融 天皇 - Kazan (984 –986)
花山 天皇 - Ičidžó (986–1011)
一 條 天皇 - Sandžó (1011–1016)
三條 天皇 - Go-Ičidžó (1016–1036)
後 一 條 天皇 - Čógen 1028
- Go-Suzaku (1036–1045)
後 朱雀 天皇 - Go-Reizei (1045–1068)
後冷泉 天皇 - Go-Sandžó (1068–1072)
後 三 條 天皇 - Širakawa (1072–1086)
白河 天皇 - Horikawa (1086–1107)
堀河 天皇 - Toba (1107–1123)
鳥羽 天皇 - Sutoku (1123–1141)
崇 德 天皇 - Konoe (1141–1155)
近衛 天皇 - Go-Širakawa (1155–1158)
後 白河 天皇 - Nidžó (1158–1165)
二 條 天皇 - Rokudžó (1165–1168)
六 條 天皇 - Takakura (1168–1180)
高倉 天皇 - Antoku (1180–1183)
安德 天皇 - Go-Toba (1183(1184)–1198)
後鳥羽 天皇
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ až v tomto roce, 7 let po skončení války mezi rody Taira a Minamoto, byl kamakurský šógunát nominálně ustaven
- ↑ a b REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států). ISBN 80-7106-391-6. S. 30.
- ↑ REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států). ISBN 80-7106-391-6. S. 31.
- ↑ a b REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států). ISBN 80-7106-391-6. S. 35.
- ↑ REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států). ISBN 80-7106-391-6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu období Heian na Wikimedia Commons
- Období Heian na stránkách o Japonsku