Přeměna beta plus
Přeměna beta plus (
Příkladem přeměny
23
12 Mg → 23
11 Na + e+ +
Jelikož taková přeměna snižuje protonové číslo nuklidu, objevuje se většinou u radionuklidů s velkým přebytkem protonů. Změna protonového čísla také znamená přeměnu na jiný chemický prvek.
Přeměna beta plus by neměla být zaměňována s přeměnou beta minus, kdy dochází k vyzáření elektronu a přeměně neutronu na proton, čímž protonové číslo vzroste o 1.
Objev přeměny
[editovat | editovat zdroj]V roce 1934 prováděli Frédéric a Irène Joliot-Curie bombardování hliníku alfa částicemi za dosažení reakce 4
2 He + 27
13 Al → 30
15 P + 1
0 n, a zpozorovali, že produkt reakce 30
15 P vyzařuje pozitrony shodné s těmi, které našel roku 1932 Carl David Anderson v kosmickém záření[1], což byl první popsaný případ beta plus přeměny. Jev pojmenovali „umělá“ radioaktivita. Za objev umělé radioaktivity získali Nobelovu cenu.
β + radioaktivní izotopy
[editovat | editovat zdroj]Izotopy, u kterých probíhá tato přeměna a vyzařují tedy pozitrony, jsou například draslík-40, dusík-13, sodík-22, hliník-26 a jod-121. Příklad přeměny:
22
11 Na → 22
10 Ne + e+ +
Zachování energie
[editovat | editovat zdroj]Když je z původního jádra vyzářen pozitron, vzniklý (Z−1) atom se musí zbavit jednoho elektronu v obalu, aby atom zůstal neutrální. To znamená, že atom ztratí hmotnost dvou elektronů (jednoho od elektronu a jednoho od pozitronu) a přeměna beta plus je energeticky možná pouze tehdy, když je hmotnost vzniklého atomu alespoň o dvě hmotnosti elektronu (1,02 MeV) menší oproti původnímu atomu. Izotopy, u kterých při přeměně protonu na neutron jejich hmotnost vzroste nebo klesne o méně než 2me, se nemohou přeměňovat tímto způsobem.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Positron emission na anglické Wikipedii.