Sus (rod)

z Wikipédie, slobodnej encyklopédie
Sus
Vedecká klasifikácia
Vedecký názov
Sus
Vedecká klasifikácia prevažne podľa tohto článku

Sus (lat.) je rod z čeľade diviakovité (=staršie sviňovité, ešte staršie: bravovité).

Slovenské rodové meno znie: diviak alebo (skôr staršie) sviňa, zriedkavo alebo nevhodne prasa, v poľnohospodárstve aj ošípaná, zastarano aj brav alebo kanec.

Charakteristika[upraviť | upraviť zdroj]

Diviaky majú rypák, na konci ktorého je okolo nozdier chrupkovitý disk vystužený malou kostičkou. Na nohách majú ratice-paprčky. Kožu majú hrubú, srsť dlhú, štetinatú. Chvost je tenký, otáčavý. Žijú v skupinách (samica s mláďatami), dorozumievajú sa krochkaním a kvičaním. Samce sa k skupine pripájajú iba v čase rozmnožovania.

Systematika[upraviť | upraviť zdroj]

rod Sus:

Konkrétne vývojové vzťahy medzi vyššie uvedenými druhmi sú značne sporné.

Bývalý druh Sus salvanius (po slovensky diviak trpasličí/sviňa malá) sa dnes vždy zaraďuje (a už v minulosti sa niekedy zaraďoval) do rodu Porcula (po slovensky svinka/diviak/sviňa) ako druh nazvaný Porcula salvania.

Zdroje kapitoly systematika: [1][2][3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13][14][15][16][17][18][19][20][21]. Slovenské názvy: [22][23][24][25][26][27][28][29][30]


Iné projekty[upraviť | upraviť zdroj]

  • Spolupracuj na Commons Commons ponúka multimediálne súbory na tému Sus (rod)
  • Spolupracuj na Wikidruhoch Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Sus (rod)

Zdroje[upraviť | upraviť zdroj]

  1. GROVES, Colin; GRUBB, Peter. Ungulate Taxonomy. [s.l.] : JHU Press, 2011. 317 s. ISBN 978-1-4214-0093-8. S. 37 a nasl..
  2. WILSON, D.E., REEDER, D.M. (eds.). Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. 3. vydanie. 2005. S. 639-643
  3. SUIFORMES (SCHWEINEARTIGE) [online]. sthco.de, [cit. 2022-11-30]. Dostupné online.
  4. News from IUCN [online]. iucnredlist.org, [cit. 2022-11-30]. Dostupné online. (vyhľadať jednotlivé druhy z rodu Sus)
  5. MEIJAARD, E. Family Suidae (Pigs). In: Handbook of the Mammals of the World. Barcelona: Lynx Edicions. 2011. S. 248-291.
  6. New or Undescribed Species [online]. iucn-wpsg.org, [cit. 2022-12-03]. Dostupné online.
  7. Gongora, J., Groves, C., & Meijaard, E.. Evolutionary Relationships and Taxonomy of Suidae and Tayassuidae. Ecology, Conservation and Management of Wild Pigs and Peccaries, 2017. S. 8 a nasl.
  8. Mikko's Phylogeny Archive [online]. mv.helsinki.fi, [cit. 2022-11-30]. Dostupné online. (Pôvodná verzia: [1])
  9. PORTER, Valerie; ALDERSON, Lawrence; Stephen J.G. Hall; SPONENBERG, D. Phillip. Mason's World Encyclopedia of Livestock Breeds and Breeding, 2 Volume Pack. [s.l.] : CABI, 2016. 1107 s. ISBN 978-1-84593-466-8. S. 522 a 524.
  10. Mikko's Phylogeny Archive [online]. mv.helsinki.fi, [cit. 2022-12-03]. Dostupné online.
  11. ASM Mammal Diversity Database [2] (hľadať rod Sus)
  12. FAURBY, S., SVENNING, J. A species-level phylogeny of all extant and late Quaternary extinct mammals using a novel heuristic-hierarchical Bayesian approach. In: Molecular phylogenetics and evolution. 2015 [3] (Prílohy nie sú už dostupné online, obsah je ale spracovaný tu http://taxondiversity.fieldofscience.com/2018/07/suinae.html)
  13. GROVES, C. P. Taxonomy of the wild pigs (Sus) of the Philippines. In: Zoological Journal of the Linnean Society 1997 [4]
  14. FRANTZ, L. et al. The Evolution of Suidae. In: Annu. Rev. Anim. Biosci. 2016. 4:3.1–3.25 [5] Archivované 2022-12-15 na Wayback Machine
  15. OLIVER, W. L. R. Pigs, Peccaries and Hippos. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources. 1993. S. 107-190, 198
  16. GROVES, Colin P.. Ancestors for the Pigs (Taxonomy and Phylogeny of the Genus Sus). [s.l.] : Department of Prehistory, Research School of Pacific Studies, Australian National University, 1981. 96 s. ISBN 978-0-909596-75-0.
  17. GROVES, C. P., GRUBB, P. The suborder Suiformes. 1993 [6]
  18. Hesperomys [online]. hesperomys.com, [cit. 2022-12-05]. Dostupné online.
  19. Sus cebifrons. In: www.ultimateungulate.com [7]
  20. Hardjasasmita, H. S. Taxonomy and phylogeny of the Suidae (Mammalia) in Indonesia. In: Scripta Geol. 85 (1987) [8]
  21. Pickford M. & Obada T. 2016. — Pliocene suids from Musaitu and Dermenji, Moldova: implications for understanding the origin of African Kolpochoerus Van Hoepen & Van Hoepen, 1932. Geodiversitas 38 (1): 99-134. [9]
  22. LUPTÁK, Peter. Slovenské mená cicavcov sveta. 1. vyd. Bojnice : Zoologická záhrada, 2003. 218 s. ISBN 80-969059-9-6. S. 77.
  23. MÜLLER, P. Najsilnejšie diviaky žijú na východe. In: Hubertlov 3/2010 [10]
  24. heslá sviňovité a ošípaná. In: Pyramída
  25. BREHM, A. E., RAMMNER, W. Život zvierat 4 - cicavce. Bratislava: Obzor. 1971. S. 311-317
  26. Ondrej Zicha; ondrej.zicha(at)gmail.com. Národní jména [online]. biolib.cz, [cit. 2022-11-30]. Dostupné online.
  27. KADLEČÍK, O., KASARDA, R. Všeobecná zootechnika. 2012. S. 15, 16
  28. kanec; sviňa. In: Slovník slovenského jazyka (Peciar)
  29. bravovití. In: Slovenský náučný slovník I. 1932. S.
  30. SLONline, s.r.o.. Diviak visajanský [online]. zoobratislava.sk, [cit. 2022-12-15]. Dostupné online.