‚Každý třetí sedí mrtvý v autě.‘ Ukrajinskou studentku v Kyjevě uvěznila válka, teď utekla do Česka
Střelba a výbuchy stále pohlcují ukrajinská města. Studentce Yaroslavě ještě nedávno nad hlavou létala ruská letadla. Před nálety se společně s dalšími šesti lidmi a domácími mazlíčky ukrývala mezi bramborami a zavařeným ovocem. Okupovanou Ukrajinu se ji před několika dny podařilo opustit.
„Vždycky jsme na sobě měli kabáty a zimní bundy. Když jsme slyšeli sirénu, měli jsme jen 20 vteřin na to doběhnout do úkrytu,“ popisuje zkušenosti Jaroslava.
Podotýká, že v tomto oblečení se ze stejného důvodu také spalo. Rodina se jinak snažila vést zcela normální život. Zakládali si na společných snídaních a Jaroslava se pravidelně připojovala i na online hodiny.
Přijela za rodinou na Ukrajinu. Místo odjezdu zpět do Prahy se musela schovat do úkrytu
Číst článek
Kvůli sirénám, které houkaly několikrát za den, i přesto ale většinu času strávila v úkrytu. Sklep, kde se původně skladovaly potraviny, tomu také přizpůsobili. „Asi po týdnu jsme pochopili, že tam budeme trávit i noc. Tak jsme to ještě víc vyklidili, přidali židle a vyrobili takové malé gauče, abychom měli kde spát,“ říká studentka.
První týden u každé sirény nastala panika. Do úkrytu Yaroslava běhala i bez bot. Výstražná varování se pro ni časem stala běžnou součástí dne.
Do sklepa se s rodinou jednou dokonce ani nedostala, a to zrovna když nad jejich střechou sestřelovala ukrajinská armáda ruské letadlo. „Už jsme neměli čas se sbalit a utéct do úkrytu. Tak jsme si všichni lehli na zem. To byla hrozná minuta nebo dvě, když jsme všichni leželi v obýváku, slyšeli, jak se přibližuje letadlo a věděli, že každou chvíli může něco na ten dům spadnout,“ popsala těžkosti Jaroslava.
Fronty u obchodů
Vystrčil, Růžička a Fischer jsou na Ukrajině, předseda Senátu cestu oznámil na twitteru
Číst článek
Mimo dům se dostali pouze dospělí lidé, a to navíc se speciálním označením pro civilisty. Většina lidí vycházela pouze na půlhodiny, a to hlavně pro potraviny nebo do lékárny. Museli si ale číst místní tisk, aby zjistili, které jsou zrovna otevřené. V celém městě to ale bylo asi jen pět obchodů. Hrálo se tak o čas.
„Rychle jsme tam běželi, protože za chvíli tam byla fronta. Snažili jsme se něco nakoupit, ale bylo tam toho málo. Třeba mouka nebo mléko se dalo těžko sehnat. V lékárnách byly fronty na dvě tři hodiny a když jsme tam přišli, tak už tam nic nebylo,“ uvedla.
O tom, že Ukrajinu opustí, Yaroslava uvažovala bezprostředně po invazi. „Říkala jsem matce hned první den, že musíme pryč, ale ona se toho bála. Navíc už se tvořily zácpy a také to bylo hodně o štěstí. Ve smyslu, jestli se povede tu trasu projet bez problému nebo za rohem bude stát tank,“ řekla Yaroslava.
Mrtvoly v autech
Auta, která se snažila dostat z Kyjeva, totiž Rusové ostřelovali. Své pozice neustále střídali a bezpečné cesty se tak měnily ze dne na den.
Mnohahodinové čekání s číslem na ruce. Tak v Praze vypadá registrace uprchlíků z Ukrajiny
Číst článek
„Pořád zůstávají cesty, kam se nesmí jezdit. Na nich už se tvoří fronty z aut, ve kterých sedí mrtvoly a nikdo je odtamtud nemůže dostat. Asi každý třetí, kdo se snažil projet takovou cestu, napořád zůstává sedět v autě,“ popisuje současnou situaci studentka.
Na facebookových skupinách se tak objevují i dotazy, jestli by z těchto aut nemohl někdo zkusit zachránit alespoň doklady, které tam zůstaly.
Rodina Yaroslavy se ale díky lidem, které bezpečné trasy znali, už dostala mimo Ukrajinu. Část příbuzných tam ale ještě stále má.