Enka
Enka | |
---|---|
Původ ve stylech | |
Kulturní pozadí | 50. léta 20. století, Japonsko |
Enka (japonsky
Enka ve své moderní podobě vznikla v poválečném období a je formou sentimentální baladické hudby. Mezi průkopníky enky se řadí zpěváci Hačiró Kasuga, Mičija Mihaši a Hideo Murata.[2] Její počátek bývá datován do roku 1969 k debutové písni zpěvačky Keiko Fudži, „Šindžuku no onna“. Jednou z nejznámějších a nejpopulárnějších zpěvaček enky je Hibari Misora (1937–1989), přezdívaná „královna enky“ a „královna období Šówa“.[3] Dalšími proslulými zpěváky jsou například Šin’iči Mori a Kijoši Hikawa.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Termín enka byl poprvé použit k označení zhudebněných politických textů zpívaných a šířených opozičními příslušníky Hnutí za svobodu a práva lidu během období Meidži (1868–1912) a využívaných jako prostředek k obcházení zákazu veřejných projevů.[4][3] V tomto smyslu je slovo „enka“ odvozeno od slovního spojení „enzecu uta“ (
Podle jiné teorie je slovo odvozeno od spojení „endžiru uta“ (rovněž psáno
V současnosti je enka širší pojem; v některých případech jsou jako enka označovány J-popové skladby tradičního rázu. Například Harumi Mijako, která bývá považována za zpěvačku enky, se vyjádřila: „Nemyslím si, že zpívám enku. […] Když jsem debutovala, ve skutečnosti žádný termín jako enka neexistoval.“[5][pozn. 1]
Hudební styl[editovat | editovat zdroj]
Enka vykresluje tradiční, idealizovaný, romantizovaný obraz japonské kultury a mentality. Scéně dominují zpěvačky, které obvykle vystupují v kimonu nebo ve večerních šatech. Zpěváci vystupují převážně v obleku, výjimečněji v tradičním japonském oděvu. Enka běžně pracuje s prvky tradiční hudby, ačkoli melodie jsou zpravidla vystavěny na západních harmoniích. Využívány jsou jak elektronické, tak tradiční hudební nástroje (např. šakuhači nebo šamisen).[6]
Hudba je vystavěna na pentatonické stupnici a vykazuje určitou podobnost s blues.[7] Texty obvykle pracují s tématy lásky a ztráty, samoty, stesku a životních zkoušek; smrt a sebevražda jsou rovněž relativně obvyklým námětem.
Pro vokální techniku je typické kobuši,[3] druh melismatu. Kobuši nastává v případě, kdy výška zpěvákova hlasu nepravidelně kolísá na jednom stupni. Je srovnatelné s vibratem, při němž však hlas vibruje v pravidelném cyklu. Kobuši není vyhrazeno pouze pro enku, je využíváno také např. v italské písni Santa Lucia.[8]
Stupnice mainstreamové moderní enky je nazývána jonanuki tan-onkai (ヨナ
Historie[editovat | editovat zdroj]
19. století–1920: Sóši enka a houslová enka[editovat | editovat zdroj]
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8c/Azenbo_Soeda.jpg/220px-Azenbo_Soeda.jpg)
Politické písně z období Meidži bývají pro rozlišení od moderní enky nazývány „sóši enka“. Sóši enka byla reprodukována pouličními zpěváky nazývanými „enka-ši“. Za první dochovanou sóši enku je považována píseň „Dainamaito buši“ (ダイナマイト
V období Taišó (1912–1926) začali enka-ši zapojovat housle a jejich tvorba byla označována jako houslová enka. Významným enka-ši své doby byl Tošio Sakurai (
Aktuální japonská legislativa omezuje činnost pouličních umělců.[zdroj?] Někteří zpěváci, například Utadži Fukuoka (
1920s–1940s: Éra rjúkóky[editovat | editovat zdroj]
Na počátku období Šówa (1926–1989) začala hudební vydavatelství produkovat žánr rjúkóka.[16] Enka-ši začali zapojovat kytaru a začali být nazýváni „nagaši“. V roce 1939 u vydavatelství King Records debutoval Haruo Oka s písní „Kokkjó no haru“ (
Konec 40. let–1954: Příchod nových zpěváků[editovat | editovat zdroj]
V poválečném Japonsku se začal těšit oblibě jazz. V roce 1949, ve věku 12 let, vydala zpěvačka Hibari Misora pod vydavatelstvím Nippon Columbia svou debutovou píseň „Kappa boogie-woogie“ (
V roce 1948 pořádalo vydavatelství King Records svou první talentovou soutěž, jejímž vítězem se stal Hačiró Kasuga. Následující rok s vydavatelstvím uzavřel smlouvu; jeho starším kolegou byl výše zmíněný Haruo Oka. V roce 1952 vydal Kasuga svůj debutový singl „Akai ranpu no šúrešša“ (
1955–1959: Raně moderní enka[editovat | editovat zdroj]
Ačkoli se píseň „Otomi-san“ těšila velké popularitě, Kasuga nebyl se svým výkonem zcela spokojen. V roce 1955 vydal píseň „Wakare no ippon-sugi“ (
V roce 1954 vydal folkový zpěvák a hráč na cugaru-džamisen Mičija Mihaši svůj debutový singl „Sake no nigasa jo“ (
V poválečném období popularita enky vzrostla. Na oblibě naopak začal ztrácet výpravný zpěv rókjoku, jehož forma začala být považována za příliš zdlouhavou.[zdroj?] Enka a rjókoku jsou si obsahově podobné; někteří zpěváci enky, např. Haruo Minami nebo Hideo Murata, původně zpívali rókjoku.[25] Ranou formu enky významně ovlivnil zpěvák rókjoku Kumoemon Točuken, učitel Muratova učitele.[25] Haruo Minami debutoval v roce 1957 pod vydavatelstvím Teičiku Records a proslul nošením kimona, které bylo tehdy považováno za neobvyklý oděv pro muže.[26] Hideo Murata debutoval v roce 1958 pod vydavatelstvím Nippon Columbia; nazpíval coververzi písně „Džinsei gekidžó“ (
60.–70. léta: Komerční úspěch[editovat | editovat zdroj]
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0b/Murata_Hideo_museum.jpg/220px-Murata_Hideo_museum.jpg)
Na počátku šedesátých let získávalo na popularitě rockabilly ovlivněné tvorbou Elvise Presleyho, nicméně mezi kritiky nebyl tento západní žánr oblíbený.[28] Kjú Sakamoto, původně zpěvák rockabilly, se začal věnovat populární hudbě[29] a v roce 1961 poprvé vystoupil v pořadu Kóhaku uta gassen s písní „Ue o muite arukó“ (
V roce 1960 vstoupil na scénu mladý zpěvák Jukio Haši, v roce 1962 Saburó Kitadžima a v roce 1964 zpěvačka Harumi Mijako. V roce 1964 debutovala ve věku 10 let Sačiko Kobajaši se singlem „Usocuki kamome“ (ウソツキ
V roce 1966 debutovala Mina Aoe se singlem „Kókocu no burúzu“ (
V roce 1970 obdržela Keiko Fudži cenu popularity 12. ročníku Japan Record Awards a hlavní cenu 1. ročníku Japan Music Awards za píseň „Keiko no jume wa joru hiraku“ (
Po vzniku hudebního žebříčku Oricon v roce 1968 se nejprodávanější enka nahrávkou stal singl „Onna no miči“ (
V roce 1973 obdržel hlavní cenu 15. ročníku Japan Record Awards Hiroši Icuki za píseň „Jozora“ (
V roce 1978 zemřel Koga Masao, který za život složil cca 5 000 písní.[27] Ve stejném roce se Toru Funamura stal samostatně výdělečně činným, začal pořádat živá vystoupení a navrátil se k tvůrčí činnosti, kterou započal s textařem Kimiem Takanoem († 1956).[23] V roce 1979 oznámila Keiko Fudži odchod do penze a přestěhovala se do USA.
80.–90. léta: Ztráta směru a úpadek[editovat | editovat zdroj]
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d8/Stele_Yagiri_no_watashi_Takashi_Hosokawa.jpg/220px-Stele_Yagiri_no_watashi_Takashi_Hosokawa.jpg)
V roce 1982 obdržel Takaši Hosokawa hlavní cenu 24. ročníku Japan Rerord Awards za píseň „Kita sakaba“ (
11. června 1986 vydala Sanae Džónouči, členka idolové skupiny Onjanko Club, singl „Adžisai baši“ (あじさい
Mezi nové zpěvačky enky v té době patřily Fujumi Sakamoto a Ajako Fudži. 10. prosince 1987 vydala Hibari Misora singl „Midaregami“ (みだれ
V roce 1991 zemřel Hačiró Kasuga. Tradiční náměty enky se přestávaly těšit oblibě a její prodejnost klesla; zejména mladší generace začaly dávat přednost J-popu. Enka měla však nadále mnoho přívrženců a byla často přehrávána v televizních pořadech, restauracích, barech, karaoke barech a kavárnách. V roce 1993 v pořadu Kóhaku uta gassen poprvé vystoupila Jošimi Tendó, zpěvačka „světlé“ enky, jejíž tvorba byla v minulosti zastíněna populárnější „temnou“ enkou, kterou zpívala např. Keiko Fudži.[41] Žánr pomáhaly udržet naživu nové zpěvačky a zpěváci vystupující v televizních pořadech, např. Tošimi Tagawa a Fujumi Sakamoto.[zdroj?] Tchajwanská zpěvačka Teresa Teng zpívala enku v japonštině od 70. let až do své předčasné smrti v roce 1995.[zdroj?]
2000: Hudební hybridita[editovat | editovat zdroj]
V prvním desetiletí 21. století obliba enky mezi mladými Japonci opět vzrostla. V roce 2000 debutoval Kijoši Hikawa s úspěšným singlem „Hakone hačiri no Handžiró“ (
25. srpna 2004 debutovala pod vydavatelstvím Teichiku Records skupina Kandžani Eight agentury Johnny & Associates. Debutová píseň „Naniwa iroha buši“ (
9. února 2005 vydal Kijoši Hikawa singl „Hacukoi rešša“ (
19. dubna 2006 vydal 58letý Hiroši Icuki singl „Takasebune“ (
30. prosince 2006 obdržel Kijoši Hikawa hlavní cenu 48. ročníku Japan Record Awards za píseň „Ikken“ (
23. ledna 2008 vydala Džunko Akimoto singl „Ai no mama de“ (
10. léta 21. století[editovat | editovat zdroj]
1. ledna 2010 vydal 73letý Saburó Kitadžima singl „Fúfu iššhó“ (
Zahraniční popularita[editovat | editovat zdroj]
Enka silně ovlivnila hudební produkci Tchaj-wanu, který byl v minulosti japonskou kolonií. První nejaponský zpěvák enky byl Ind Sarbjit Singh Chadha. Své album enky vydal v roce 1975 v Japonsku, kde se jej prodalo 150 000 kopií. Několik let po vydání alba se vrátil do Indie, v roce 2008 se opět přestěhoval do Japonska.[48]
V roce 1984 vydal český zpěvák Josef Zíma píseň „Bílá vrána“, která je přetextovanou coververzí písně „Ue o muite arukó“ od Kjúa Sakamota.
V roce 2002 se první filipínskou zpěvačkou enky stala Yolanda Tasico. V Japonsku vydala např. singly „Šiawase ni naró“ (
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enka na anglické Wikipedii.
- ↑ ; YANO, Reiko. Tears of Longing: Nostalgia and the Nation in Japanese Popular Song. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-674-01276-9.
- ↑ a b c
演歌 歌手 春日 八郎 が亡 くなった日 [online]. 2008-10-22 [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. - ↑ a b c d MARTIN, Alex. ‘Enka’ still strikes nostalgic nerve. Japan Times [online]. 2008-11-18 [cit. 2021-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-20.
- ↑ a b c d Music and Contemporary Society [online]. [cit. 2009-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-28.
- ↑
世界 は演歌 に満 ちている [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (japonsky) - ↑ ROBERSON, James E.; SUZUKI, Nobue. Men and Masculinities in Contemporary Japan. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-415-24446-6.
- ↑ MARTIN, Alex. ‘Enka’ still strikes nostalgic nerve. Japan Times [online]. 2008-11-18 [cit. 2021-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-20. (anglicky)
- ↑
俗 にいう演歌 の「こぶし」って一体 ナニ? [online]. [cit. 2009-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-02. - ↑ Yonanuki Onkai [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ Kōjō no tsuki [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-16. (japonsky)
- ↑
明治 の声 の文化 [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-04. (japonsky) - ↑ DOWNER, Lesley. Madame Sadayakko: The Geisha Who Bewitched the West. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-59240-050-8. S. 53.
- ↑
第 4回 松尾 芸能 賞 受賞 者 一覧 [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-16. (japonsky) - ↑
日本 の伝統 ・大道芸 は妙技 だ。街 に復活 せよ! =東京 ・浅草 (下 ) [online]. [cit. 2021-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-12. (japonsky) - ↑ Street spirits plug in and out. Japan Times [online]. [cit. 2021-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (japonsky)
- ↑ KIKUČI, Kijomaro.
昭和 流行 歌 の幕開 け《波 浮の港 》 [online]. 2006-03-23 [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu. (japonsky) - ↑ KIKUČI, Kijomaro.
昭和 流行 歌 の幕開 け《波 浮の港 》 [online]. 2006-08-31 [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu. (japonsky) - ↑ Jazz & Standard Complete Collection 1955-66 [online]. Amazon.com [cit. 2021-11-06]. Dostupné online.
- ↑
歌舞伎 ソング・《お富 さん》のブーム [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-04. (japonsky) - ↑
演歌 歌手 春日 八郎 が亡 くなった日 [online]. 2008-10-22 [cit. 2009-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. - ↑ Hachiro Kasuga Profile [online]. [cit. 2009-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-17. (japonsky)
- ↑ デラシネ・チンドン / SOUL FLOWER MONONOKE SUMMIT / DISCOGRAPHY [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-13. (japonsky)
- ↑ a b c
船村 徹 さん、演歌 を愛 し歌 い続 けて50年 [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-05-29. (japonsky) - ↑ When we had heroes [online]. 2001-07-22 [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-07. (japonsky)
- ↑ a b
第 6部 ・演歌 巡礼 <8>初代 桃中軒 雲右衛門 受 け継 がれゆく浪花節 [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-07. - ↑
三波 春夫 さん死去 「ママ、ありがとう。幸 せでした」 [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-13. (japonsky) - ↑ a b
第 6部 ・演歌 巡礼 <7>古賀 政男 日本 的 歌唱 を熟知 し作曲 [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-07. (japonsky) - ↑ a b Columbia Songs [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-21. (japonsky)
- ↑ ゑれきてる~
特集 2.日本 の大衆 音楽 [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-19. (japonsky) - ↑
日刊 スポーツ・芸能 ・紅白 歌合戦 ・第 12回 紅白 歌合戦 [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-05. (japonsky) - ↑
第 7回 日本 レコード大賞 [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-06. (japonsky) - ↑
日刊 スポーツ・訃報 ・青江 三奈 さん [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-06. (japonsky) - ↑
社団 法人 日本 埋立 浚渫 協会 [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (japonsky) - ↑ 1970
年 という時代 と藤 圭子 「圭子 の夢 は夜 ひらく」|大人 のMusic Calendar|大人 のミュージックカレンダー [online]. 2018-08-06 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (japonsky) - ↑ Mr.Heartbreaker's Chart Liner_Japan #1 DISKS [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.
- ↑ オリコンのアルバム1
位 が千 作品 に最多 はユーミン [online]. 2007-09-19 [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. (japonsky) - ↑ a b
三橋 美 智也 [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-10. (japonsky) - ↑ ランキング
特集 『オリコン首位 獲得 シングル1000曲 (1968~2007)』-ORICON STYLE WMミュージック [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-23. - ↑
美空 ひばり-リリース-ORICON STYLE ミュージック [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-15. (japonsky) - ↑
第 6部 ・演歌 巡礼 <2>前川 清 べたつかぬ距離 感 で歌 う [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-06. - ↑
天童 よしみ [online]. 2004-12-26 [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-03-06. (japonsky) - ↑
才色兼備 の声優 シンガーはオリコン2位 !アニメ界 を牽引 する水樹 奈々 を直撃 ! [online]. 2008-12-10 [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-10. (japonsky) - ↑
再生 する演歌 ・歌謡 ビジネス【Part.2】主婦 から転身 、“還暦 ブレーク”果 たした「秋元 順子 」 - トレンド -日経 トレンディネット [online]. [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. (japonsky) - ↑
五木 ひろしの新曲 「高瀬舟 」 オリコン初 登場 9位 [online]. 2006-05-11 [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-08-06. (japonsky) - ↑ LOO, Egan. Bleach's, Major's Opening Singles Debut at #2, #10 - News - Anime News Network [online]. 2009-01-25 [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑
坂本 冬美 、中村 あゆみが作詞 ・作曲 の新曲 「アジアの海賊 」発売 [online]. 2009-01-22 [cit. 2010-01-07]. Dostupné online. (japonsky) - ↑
北島 三郎 「73歳 3か月 」で最年長 TOP10入 り、19年 ぶりに歴代 記録 抜 く [online]. 2010-01-12 [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. (japonsky) - ↑ Unsung Indian, this Singh is king in Japan [online]. 2008-10-08 [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-21. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu enka na Wikimedia Commons