Kung-fu
Kung-fu | |
---|---|
Demonstrace kung-fu | |
Nadřazené odvětví | |
Bojové umění, bojové sporty | |
Disciplíny | |
taolu, sanda | |
Mezinárodní federace | |
Název | Mezinárodní federace Wu-šu |
Založena | 3. října 1990 |
Web | Iwuf.org |
Kung-fu (čínsky:
Název
[editovat | editovat zdroj]Správně se slovo "kung-fu" (gongfu) překládá jako dovednost získaná dlouhou a namáhavou prací. Je možné jej použít v souvislosti s libovolným řemeslem nebo uměním, například s uměním aranžování květin. V samotné čínštině se pro bojová (válečná) umění používá výraz wu-šu (wushu), nebo i čchüan-fa.
Wu-šu (
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kung-fu a další podobné dálně-východní bojové techniky byly ovlivněny starověkým indickým bojovým uměním zvaným kalaripayattu (český přepis kalaripajattu). Původ kalaripayattu není zcela jasný. Podle některých japonských historiků bylo indické bojové umění dokonce ovlivněno i tradičním řeckým způsobem zápasu nazvaným pankration, který přinesl do Indie během svých výbojů Alexandr Veliký. Již předtím praktikovala indická válečnická kasta kšatrijů bojové umění, které se postupně vyvinulo v karapaito, jež se následně po staletích transformovalo v umění známé jako kalaripayattu.[1]
Tento názor podporuje i tradiční legenda o původu kung-fu. Podle tradice se v 6. století jihoindický princ Bódhidharma, který ovládal karapaito, stal buddhistickým mnichem a odcestoval do Číny, aby tu šířil učení později známé jako čchanový buddhismus, ze kterého se po importu do Japonska vyvinul zenový buddhismus. V Číně se usadil v klášteře Šao-lin. Bódhidharma jako buddhistický mnich bojové umění nepoužíval, když však viděl zubožený fyzický stav tamějších mnichů, naučil je bojovým technikám, aby jim pomohl zlepšit tělesnou kondici. Mniši v šaolinském klášteře Bódhidharmovy cviky dále rozvíjeli a přijímali vlivy od příchozích z celé Číny. Postupně se tak vyvinuly mnohé šaolinské styly a klášter Šao-lin se stal jejich centrem.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kromě čchanového buddhismu se při výuce různých stylů užívají i jiné čínské filosofické, kosmologické a medicínské systémy. Jde např. o taoismus, dualitu Jin a Jang znaku tchaj-ťi, osm trigramů a 64 hexagramů Knihy proměn (I-ťing), Pětici proměn (prvků) – země, oheň, dřevo, voda a kov, Dvanáct znamení čínského zvěrokruhu, nauka o principu čchi, akupunkturních bodech a drahách.
Cvičení wu-šu klade velký důraz na postupný a individuální rozvoj jedince po všech stránkách, ať už fyzických či mentálních. Prioritou tradičních wu-šu stylů je bojový aspekt v reálných podmínkách.
Příklady stylů známých v České republice
[editovat | editovat zdroj]- Styl bílého jeřába (
白 鶴 拳 pinyin Bái Hè Quán) - Styl kudlanky nábožné (螳螂
拳 pinyin tánglángquán) - Styl opice (猴拳 Hou Quán)
- Styl zmije (hodí se spíše pro ženy, poněvadž žena je chladná stejně jako had)
- Styl tygra (nejdrsnější styl)
- Wing Chun (
永 春 ) – některé školy si jako obchodní název registrovaly různé pravopisné varianty, jako Wing Tsun, Ving Tsun, ... - Styl rodiny Hung – Hungga nebo Hunggar (
洪 家 pinyin Hóng Jiā, Yale Hung Gar) či Hung Kuen (洪 拳 pinyin Hóng Quán, Yale Hung Kyun) - Orlí pařát (
鷹 爪 派 pinyin Yīng Zhuǎ Pài) - Opilá pěst (
醉 拳 pinyin Zuì Quán) – u ní je pochybnost, zda někdy sloužila k boji, je často nazývána Suiken - Sing I čchüan (
形 意 拳 pinyin Xíng yì quán) - Styl Osmi trigramů – Pa-kua čang (
八卦 pinyin Bāguàzhǎng) - Tchaj-ťi čchüan (
太 极拳 pinyin tàijíquán, zjednodušeně česky tai-či nebo tajči)
Wu-šu silně ovlivnilo bojová umění ostatních zemí, například karate.
Sport
[editovat | editovat zdroj]- Ve wushu se závodí ve dvou kategoriích. První z nich je taolu, kdy je závodník ohodnocen podle provedených pohybů a prvků. Závodí sám či současně se svým partnerem v jednotné choreografii. Druhou disciplínou je sanda, při které proti sobě bojují dva bojovníci.[2]
- Mezinárodní federace Wu-šu (IWUF, anglicky International Wushu Federation[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ČTK. Bojové umění kalaripayattu, předchůdce kung-fu a karate, stále žije [online]. ČeskéNoviny.cz, 2008-04-09 [cit. 2008-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-10.
- ↑ Wushu. www.olympijskytym.cz [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Home. IWUF [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kung-fu na Wikimedia Commons